středa 5. prosince 2007

Moc se všem omlouvám za odmlku, ale je tady toho dost na práci ... důležité je, že 18.prosince přiletím a pak to všechno probereme osobně. V poslední době tu zápasím s počasím, hrozně se to střídá, teplo/zima, vítr/déšť a dost lidí kolem mě různě pokašlává, tak bych nerad ještě něco chytil než přijedu. Před pár dny tady bylo celkem živo, sousedka z Číny slavila narozeniny, tak pozvala cca 15 kamarádů/ek a bylo veselo, odmítali se bavit anglicky a k tomu tam vařili něco hrozně smradlavého z prasečí nohy ... větrali jsme to ještě v úterý. Proti gustu, žádný dyšputát říká se, ale aspoň mohli nabídnout :-) pořád lepší, než když sousedka nechala asi před měsícem v zapnuté troubě bagetu i s igelitem ....
Alenka mi poslala fotky, které tu nafotila, tak je připojuji

Durhamský racek

Katedrála z trochu jinéh pohledu

Večerní centrum

Na výletě v Newcastlu

Na výletě v Newcastlu 2





Úžasně pohodlné :-)



Právě mluvím s mamkou


Na cestě na letiště

úterý 27. listopadu 2007

VÁNOCE

Přiletím 18.12., už se to blíží ...

neděle 4. listopadu 2007

Sousedka


Vánoce??

Nevím jak v Čechách, ale tady už se pomalu rozbíhá předvánoční masírka. Ve středu, když jsem vycházel večer z krámu, jsem málem narazil do robota-SantaClause, který přitom varovně cinkal zvonkem v ruce.
Dejte vědět.

Halloween

Tichý společník v kuchyni
Všem čtenářům (jsou-li nějací?) se omlouvám za sníženou produkci textů ne těchto stránkách. Musel jsem produktivitu přesunout jinam a tak není čas psát pravidelně a rovněž zas není tolik zážitků z "každodenního" života, který se zredukoval na spánek, četbu, sezení na workshopech a seminářích - to vše vyplněné návštěvou knihovny.
Tento týden jsem proseděl tři dny na workshopech, ne že by to nebylo zajímavé (někdy vážně nebylo), ale úplně mě to vycucalo, a když jsem se těšil na víkend jak si odpočinu, nedošlo mi, že je čas Halloweenu. Historicky se jedná o skotský/irský/keltský (?) svátek, o ritualizování času, kdy v noci z 31.října na 1.listopadu přicházejí duchové a jiné magické síly do kontaktu se světem živých a kdy veškerá magická aktivita má nejsilnější účinky (více: http://en.wikipedia.org/wiki/Halloween). Ten svátek migroval za oceán, aby se vrátil zpět ve své komerční podobě. Již celý týden, možná i více před oním datumem bylo město plné různých cetek potřebných k "řádné" oslavě Halloweenu. No a v pátek se všude, kde to šlo pořádala oslava = spousta levného alkoholu ... kostýmů ... v osm hodin večer se mě můj soused s umělým parožím na hlavě, plastikovým trojzubcem v ruce a nehty nalakovanými na červeno ptal proč ještě nejsem připraven ... je přece Halloween!!!! ... poslal jsem ho někam. Všichni tito sousedé se mi za to pak odvěčili celonočním bordelem a řevem ... všude. No nic, těšil jsem se, že se vyspím alespoň v sobotu, ale po oslavě Halloweenu následuje druhý den ohňostroj, tedy spíše spousta ohňostrojů různého rozsahu, ten poslední byl v půl druhé ráno v neděli. Doufám, že na dnešní noc si všichni už vystříleli svá halloweenská kouzla. Když jsem se jich ptal na historii svátku, nikdo nevěděl, proto jsem přidal ten odkaz na wikipedii, musel jsem si to dohledat sám. Ale o historii tu už vůbec nejde, ani o pietu, natož o magii či rituál. Jediné co zůstalo, je kolektivně a ritualizovaně (protože repetativně každý rok) se ožrat.

sobota 27. října 2007

Co týden....

Ano, už jsem dlouho nic nenapsal, akorát jsem přidal fotky z výletu do Newcastlu. Bylo to náročný týden. Kde začít? Nevím, třeba konvenčně u počasí ... podzim je tu ve vší parádě, stromy jsou takřka vypelichané, intenzita deště vzrostla, teplota klesá, ráno je jinovatka. Konečně však mohu čas od času zahlédnout z okna veverky na stromech.
V neděli jsem navštívil svého starého známého, u kterého jsem bydlel minulý rok - Pat, starý hipík. Pozval mě na oběd, když jsem ho potkal ve městě. Byl pátek, za deset minut šest, šero, vítr a Pat se procházel před krámem jak kdyby byl někde na pláži - čekal, až udeří šestá večerní, to se zlevní ceny řady produktů a on tam měl vyhlídnutou jehněčí pečínku. Tak jsem tam počkal s ním. Byli jsme úspěšní a pozvání na oběd bylo potvrzeno - bylo jehněčí.
Ve škole už všechno běží také ve vší parádě - oba moji školitelé jsou zavaleni papírováním a učením a je mnohem těžší si vybojovat svůj čas. Zatímco minulý týden to bylo zoufalé, tento týden se vydařil. Konzultoval jsem s oběma. Ve středu mě Steve pozval ještě na večeři, které se účastnil i Stephen Lansing. Ten tu byl celý měsíc jako host Institutu pokročilých studií a je v současnoti mezi pěti nej antropology na světě. Bylo to vážně zajímavé, napřed jeho přednáška a pak i ta večeře. Problém byl, že jsem měl na druhý den napsat a rozeslat shrnutí jednoho textu, naštěstí jsem si to hrubě připravil během dne na papír, ale i tak, místo přemítání nad Lansingovo úvahami jsem smolil shrnutí. Dopadlo to ale dobře.
Středa a čtvrtek jsou nejnáročnější dny. Ve čtvrtek je to hlavně škola. Chodím na dva kurzy a oba jsou zatím ve čtvrtek, až od konce listopadu. Jeden z kurzů vedou asi tři-čtyři lektoři a každý může jindy, tak se bude měnit i čas a dny. Teď máme profesora Paula Sillitoea, legenda v oblasti Nové Guineni a Melanésie i rozvojových studií. Srandovní staroanglický gentlemanský profesor - na přednášky si nosí v batohu dřevěný řečnický pultík a minule mu z batohu vypadnul i bumerang. Hned po něm budeme mít asi dva měsíce Steva, mého školitele. To je druhý extrém - ten po nás chce, abychom si nosili notebooky, abychom mohli dělat různé analýzy a zpracování etnografických dat.

sobota 20. října 2007

Newcastle

Skvělá galerie/kavárna/restaurace/kinosál ... whatever
Dvorek
Vnitřek



Tutor - Jan, střelenej primatolog
galerie Baltic Centre

sobota 13. října 2007

Hadrianův val

Včera jsem se konečně přidla k univerzitní "Hill walking Society". Je to skupina lidí, kteří jezdí každou sobotu na krátké treky po severu Anglie. Jako člena (členství za 10liber) mě každý výlet stojí pouhých 10liber. Když jsem si porovnával ceny dopravy do různých míst, kam se pojede, vychází to jako mnohem levnější varianta a k tomu jedu s někým, kdo to tady opravdu zná a protáhne nás po něčem zajímavém a snad i dobrodružném.
Můj první výlet (úplně první výlet této sezóny jsem propásnul) byl zároveň splněním si dávného snu a totiž podívat se na legendární Hadrianův val, který kdysi v historii za dob ovládnutí Anglie Římskými legiemi tvořil poslední hráz mezi "civilizovaným" světem a světem "barbarů" - skotských kmenů, atd. Ta krajina je už skotská, divoká, zvlněná, kopcovitá a drsná. Má ale své neuvěřitelné kouzlo.
Měli jsme na výběr 5 tras dle délky a náročnosti a záleželo na každém z nás, kterou si zvolíme. Vybral jsem si tu nejdelší, která se táhla čistě podél valu a dlouhá byla 22 km. I když jsem měl na začátku trochu strach, že jsem se rozhodl blbě, neboť počasí se měnilo každých 20 minut od krásného podzimního slunečního po mlhu, kdy nebylo vidět na 20 metrů před sebe, udělal jsem dobře a ušel jsem to v pohodě. Jen si potřebuju přivést z domova lepší boty. Víc už ale prozrazovat nebudu a nechám "mluvit" fotky, neboť ty mluví za vše.



Začalo to nenápdně - jako cesta pastvinami, což taky byla, ale různými "druhy"


Tady jsme se napojili - Hadrianův val
Detail
Další detail - počasí se právě změnilo


Ty skály jsou z druhé strany, kde vede silnice neviditelné, v tomto směru není žádná silnice na dohled - je to pěkně ukryté
Skotská krajina

Zbytky strážní věže
Cesta vede i přes soukromé pastviny - pase se tu všehochuť




Ty větve, to místo - zde se natáčel Robin Hood s Kevinem Costnerem v hlavní roli, taky tu bylo nejvíc turistů, ten strom se nedal samotný vyfotit,kolim tam bylo lidí, tak alespoň takto

Where did you study before?

Tato krátká úvaha bude zřejmě zajímavější pro spřízněné duše z univerzity, to ale neznamená, že je určena jim. Asi nikoho nepřekvapí, že jedna z častých obecných/socializačních otázek je, kde jsem studoval před tím (ono "Where did you..."). Její vyřčení znamená ovšem více, než pouhé zaplnění vakua v konverzaci. Je-li tato otázka položena studentovi během semináře, vyřčená odpověď je poměrně důležitá. Budu konkrétní, mám dva spolužáky, kteří graduovali v Cambridge a prostě se podle toho chovají. Každý ovšem zcela odlišně. První (vlastně prvá) je z aristokratické rodiny a její dědeček byl koloniální správce v Sudánu. Když jsme na posledním semináři debatovali o tom, která etnografická knížka se nám nejvíce líbila, vyjmenovala několik tvrdě koloniálních spíše literárních titulů, aniž by hnula brvou. Řekněme, že v antropologických kruzích je to otázka politické korektnosti nemluvit o spojení etnografie/antropologie s kolonialismem. Pro ní to je ovšem pravý opak, žije v tradici svého dědečka, jehož sbírka kmenového umění jižního Sudány jí údajně ovlivnila jít studovat antropologii a kam jinam než do Cambridge, kde se vzdělávali koloniální úředníci + aristokracie, což dost často splývalo a je to i její příklad.
Druhým protipólem je Damien, francouz, který rovněž vystudoval Cambridge a který tam prý nemohl vydržet kvůli stále vytrvalému koloniálnímu myšlení, které prý nejen na katedře antropologie je stále přítomné. Podle něho jsou dvě strategie, či volby - buď jít na Cambridge a budovat čistě sociální kapitál, vztahy, přičemž diplom z Cambridge je legitimizující vstupenkou do těchto sítí. Na druhé straně jsou univerzity jako je Durham, Kent apod., kde se člověk může naučit hlavně a především systematické, silně metodologicky podložené práci.
Nevím, kde je pravda a ani to vědět nějak extra netoužím. Já jsem rád, že to vyšlo, i kdyby to bylo nevím kde. Můj pohled je zcela odlišný. Přesto mi přišly tyto dva extrémně odlišné úhly pohledu hodné komentáře, neboť je na nich vidět, jakým způsobem lze uvažovat o volbě univerzity v Anglii.

pátek 12. října 2007

Zloději pivních skleniček

Až donedávna jsem žil v představě, že krást skleničky v hospodě je český fenomén, který lze přičítat mnoha různým příčinám, ale vždycky mi z toho vycházelo, no jo, Češi. Sám mám doma krásnou sklenici 0,3l Pilsen Urquell a 0,4l Bernard. Abych byl upřímný, nevím jakým způsobem ty skleničky tenkrát docestovaly se mnou domů, ale jsou tam. Několikrát jsem však byl svědkem cíleného šlohnutí skleničky, bez ohledu na množství již vypitého alkoholu.
Byl jsem vážně šokován, když moji sousedé ukradli v místním baru rovněž pivní skleničky a i nadále pijí pivo z plechovek a sklenice mají pouze vystavené. Už začínám asi degenerovat, ale v prostředí zdejší silné niky evolučních antropologů začínám o tom všem přemýšlet poněkud univerzalističtěji. Nevím jestli je termín "maximalizace fitness" jedince to pravé, každopádně tu mám co dělat s něčím transkulturálně rozšířeným.

sobota 6. října 2007

Podzim



Cestou ke College je botanická zahrada
Einstein