sobota 27. října 2007

Co týden....

Ano, už jsem dlouho nic nenapsal, akorát jsem přidal fotky z výletu do Newcastlu. Bylo to náročný týden. Kde začít? Nevím, třeba konvenčně u počasí ... podzim je tu ve vší parádě, stromy jsou takřka vypelichané, intenzita deště vzrostla, teplota klesá, ráno je jinovatka. Konečně však mohu čas od času zahlédnout z okna veverky na stromech.
V neděli jsem navštívil svého starého známého, u kterého jsem bydlel minulý rok - Pat, starý hipík. Pozval mě na oběd, když jsem ho potkal ve městě. Byl pátek, za deset minut šest, šero, vítr a Pat se procházel před krámem jak kdyby byl někde na pláži - čekal, až udeří šestá večerní, to se zlevní ceny řady produktů a on tam měl vyhlídnutou jehněčí pečínku. Tak jsem tam počkal s ním. Byli jsme úspěšní a pozvání na oběd bylo potvrzeno - bylo jehněčí.
Ve škole už všechno běží také ve vší parádě - oba moji školitelé jsou zavaleni papírováním a učením a je mnohem těžší si vybojovat svůj čas. Zatímco minulý týden to bylo zoufalé, tento týden se vydařil. Konzultoval jsem s oběma. Ve středu mě Steve pozval ještě na večeři, které se účastnil i Stephen Lansing. Ten tu byl celý měsíc jako host Institutu pokročilých studií a je v současnoti mezi pěti nej antropology na světě. Bylo to vážně zajímavé, napřed jeho přednáška a pak i ta večeře. Problém byl, že jsem měl na druhý den napsat a rozeslat shrnutí jednoho textu, naštěstí jsem si to hrubě připravil během dne na papír, ale i tak, místo přemítání nad Lansingovo úvahami jsem smolil shrnutí. Dopadlo to ale dobře.
Středa a čtvrtek jsou nejnáročnější dny. Ve čtvrtek je to hlavně škola. Chodím na dva kurzy a oba jsou zatím ve čtvrtek, až od konce listopadu. Jeden z kurzů vedou asi tři-čtyři lektoři a každý může jindy, tak se bude měnit i čas a dny. Teď máme profesora Paula Sillitoea, legenda v oblasti Nové Guineni a Melanésie i rozvojových studií. Srandovní staroanglický gentlemanský profesor - na přednášky si nosí v batohu dřevěný řečnický pultík a minule mu z batohu vypadnul i bumerang. Hned po něm budeme mít asi dva měsíce Steva, mého školitele. To je druhý extrém - ten po nás chce, abychom si nosili notebooky, abychom mohli dělat různé analýzy a zpracování etnografických dat.

sobota 20. října 2007

Newcastle

Skvělá galerie/kavárna/restaurace/kinosál ... whatever
Dvorek
Vnitřek



Tutor - Jan, střelenej primatolog
galerie Baltic Centre

sobota 13. října 2007

Hadrianův val

Včera jsem se konečně přidla k univerzitní "Hill walking Society". Je to skupina lidí, kteří jezdí každou sobotu na krátké treky po severu Anglie. Jako člena (členství za 10liber) mě každý výlet stojí pouhých 10liber. Když jsem si porovnával ceny dopravy do různých míst, kam se pojede, vychází to jako mnohem levnější varianta a k tomu jedu s někým, kdo to tady opravdu zná a protáhne nás po něčem zajímavém a snad i dobrodružném.
Můj první výlet (úplně první výlet této sezóny jsem propásnul) byl zároveň splněním si dávného snu a totiž podívat se na legendární Hadrianův val, který kdysi v historii za dob ovládnutí Anglie Římskými legiemi tvořil poslední hráz mezi "civilizovaným" světem a světem "barbarů" - skotských kmenů, atd. Ta krajina je už skotská, divoká, zvlněná, kopcovitá a drsná. Má ale své neuvěřitelné kouzlo.
Měli jsme na výběr 5 tras dle délky a náročnosti a záleželo na každém z nás, kterou si zvolíme. Vybral jsem si tu nejdelší, která se táhla čistě podél valu a dlouhá byla 22 km. I když jsem měl na začátku trochu strach, že jsem se rozhodl blbě, neboť počasí se měnilo každých 20 minut od krásného podzimního slunečního po mlhu, kdy nebylo vidět na 20 metrů před sebe, udělal jsem dobře a ušel jsem to v pohodě. Jen si potřebuju přivést z domova lepší boty. Víc už ale prozrazovat nebudu a nechám "mluvit" fotky, neboť ty mluví za vše.



Začalo to nenápdně - jako cesta pastvinami, což taky byla, ale různými "druhy"


Tady jsme se napojili - Hadrianův val
Detail
Další detail - počasí se právě změnilo


Ty skály jsou z druhé strany, kde vede silnice neviditelné, v tomto směru není žádná silnice na dohled - je to pěkně ukryté
Skotská krajina

Zbytky strážní věže
Cesta vede i přes soukromé pastviny - pase se tu všehochuť




Ty větve, to místo - zde se natáčel Robin Hood s Kevinem Costnerem v hlavní roli, taky tu bylo nejvíc turistů, ten strom se nedal samotný vyfotit,kolim tam bylo lidí, tak alespoň takto

Where did you study before?

Tato krátká úvaha bude zřejmě zajímavější pro spřízněné duše z univerzity, to ale neznamená, že je určena jim. Asi nikoho nepřekvapí, že jedna z častých obecných/socializačních otázek je, kde jsem studoval před tím (ono "Where did you..."). Její vyřčení znamená ovšem více, než pouhé zaplnění vakua v konverzaci. Je-li tato otázka položena studentovi během semináře, vyřčená odpověď je poměrně důležitá. Budu konkrétní, mám dva spolužáky, kteří graduovali v Cambridge a prostě se podle toho chovají. Každý ovšem zcela odlišně. První (vlastně prvá) je z aristokratické rodiny a její dědeček byl koloniální správce v Sudánu. Když jsme na posledním semináři debatovali o tom, která etnografická knížka se nám nejvíce líbila, vyjmenovala několik tvrdě koloniálních spíše literárních titulů, aniž by hnula brvou. Řekněme, že v antropologických kruzích je to otázka politické korektnosti nemluvit o spojení etnografie/antropologie s kolonialismem. Pro ní to je ovšem pravý opak, žije v tradici svého dědečka, jehož sbírka kmenového umění jižního Sudány jí údajně ovlivnila jít studovat antropologii a kam jinam než do Cambridge, kde se vzdělávali koloniální úředníci + aristokracie, což dost často splývalo a je to i její příklad.
Druhým protipólem je Damien, francouz, který rovněž vystudoval Cambridge a který tam prý nemohl vydržet kvůli stále vytrvalému koloniálnímu myšlení, které prý nejen na katedře antropologie je stále přítomné. Podle něho jsou dvě strategie, či volby - buď jít na Cambridge a budovat čistě sociální kapitál, vztahy, přičemž diplom z Cambridge je legitimizující vstupenkou do těchto sítí. Na druhé straně jsou univerzity jako je Durham, Kent apod., kde se člověk může naučit hlavně a především systematické, silně metodologicky podložené práci.
Nevím, kde je pravda a ani to vědět nějak extra netoužím. Já jsem rád, že to vyšlo, i kdyby to bylo nevím kde. Můj pohled je zcela odlišný. Přesto mi přišly tyto dva extrémně odlišné úhly pohledu hodné komentáře, neboť je na nich vidět, jakým způsobem lze uvažovat o volbě univerzity v Anglii.

pátek 12. října 2007

Zloději pivních skleniček

Až donedávna jsem žil v představě, že krást skleničky v hospodě je český fenomén, který lze přičítat mnoha různým příčinám, ale vždycky mi z toho vycházelo, no jo, Češi. Sám mám doma krásnou sklenici 0,3l Pilsen Urquell a 0,4l Bernard. Abych byl upřímný, nevím jakým způsobem ty skleničky tenkrát docestovaly se mnou domů, ale jsou tam. Několikrát jsem však byl svědkem cíleného šlohnutí skleničky, bez ohledu na množství již vypitého alkoholu.
Byl jsem vážně šokován, když moji sousedé ukradli v místním baru rovněž pivní skleničky a i nadále pijí pivo z plechovek a sklenice mají pouze vystavené. Už začínám asi degenerovat, ale v prostředí zdejší silné niky evolučních antropologů začínám o tom všem přemýšlet poněkud univerzalističtěji. Nevím jestli je termín "maximalizace fitness" jedince to pravé, každopádně tu mám co dělat s něčím transkulturálně rozšířeným.

sobota 6. října 2007

Podzim



Cestou ke College je botanická zahrada
Einstein



Kuchyň

Kuchyň je jediné místo setkávání se sousedy. Nikdo tady moc nepraktikuje návštěvy pokojů. Od toho je kuchyň. Já tam ale stejně moc času netrávím. Když se vyloženě s někým nedám do řeči, jdu si stejně sníst jídlo k sobě do pokoje, čtu si u toho noviny na internetu, nebo posloucham rádio přes internet. Taky je tam pořád bordel, takže by to znamenalo tam nejprve po někom uklidit, abych se tam mohl usalašit já.... soused Luke navrhnul, že bychom mohli jednou týdně uvařit všichni něco společně a pořádně se nadlábnout. Nápad je to určitě dobrej, shodli jsme se, že víkend je pro takovou akci nejlepší - no a včera odpoledne si autor tohoto plánu Luke usmyslel, že pojede na víkend do Londýna, tak to vypadá na čínskou polévku.




Jdeme do práce

Úderem čtvrtečního poledne mi začala práce. Ne, že bych se před tim nějak flákal, ale kromě samostudia pod dohledem školitelů jsem začal chodit na dva předměty přímo na departmentu plus na jazyky (angličtina, ruština). Ve čtvrtek byl první předmět - věnuje se procesu antropologického výzkumu, od počátečních fází až po jeho závěr. Nafasovali jsme takoveho cteni, ze by to vydalo na nekolik predmetu, a to je zatim prvni.
Stesti bylo, ze jsem mel ten vecer akci s tutorem. Seslo se nas tam celkem 10, ackoli Jan (tutor) rikal, ze by mel mit celkem 20 studentu z Ustinov College. Sli jsme na pizzu, mel to vychytany, bylo to v dobe "happy hour", takze jsme platili docela malo za vazne slusny jidlo v dobrym podniku. Je nas tam asi 5 antropologu, zbytek vetsinou neco kolem byznysu nebo marketingu. Ale bylo to vazne fajn.

středa 3. října 2007

Mám účet

Včera jsem si konečně otevřel účet v bance, ne že bych na to nespěchal, ale dříve se na mě nedostalo. Byl jsem od čtvrtka objednán na úterý. Proběhlo to v pohodě, až na to, že si paní musela "ověřit", jestli je Česká republika opravdu v EU a já tudíž nepotřebuji vízum do UK. Nad tím se už ani nepozastavuju, představy o ČR jsou stále dost mimo. Taky jsem včera dělat test z angličtiny, aby se ukázalo, který z kurzů bych měl navštěvovat, můžeme tu navštěvovat řadu kurzů na procvičení chybějících dovedností, ale maximálně si můžeme zapsat dva na jeden trimestr. Dneska nebo zítra budu vědět "výsledek", ale umím to sám odhadnout - vím, že jsem nezvládnul poslechovou část, ne že bych nerozuměl, ale u těch anglosaských testů všeho druhu je důležitý znát dopředu formát toho testu, než jsem se zorientoval, uteklo mi téměř celé první cvičení, zbytek té poslechové části už byl v pohodě, ani jsem to moc nemusel poslouchat, dalo se to odvodit. Pustili nám na videu přednášku a my měli za úkol vybírat správné odpovědi na papíře, bylo to na téma "jazyk a paměť", což je trochu antropologické téma. Pak následovala část "čtení", měli jsme tam 5 různých ukázak z článků, které se opět věnovaly tomuto tématu a ke každému článku série různých otázek. Na závěr byla část psaní - měli jsme za úkol napsat na základě toho, co jsme slyšeli a četli, proč si některé věci člověk pamatuje a jiné zapomene. Šikovně jsem vypreparoval ty články, dal k tomu trochu omáčky a paradoxně mám z této části nejlepší pocit, ačkoli vím, že anglické psaní je moje největší slabina. Uvidíme.
Odpoledne jsem se byl zaregistrovat do "Hillwalking society", což je banda studentů, kteří každou sobotu jezdí na výlety po severní Anglii, za dva týdny by se mělo jet na Hadrianův val, tak bych se rád přidal.
Ve 3h odpoledne jsem měl sraz s Iainem, který je můj druhý školitel. Nakonce se přidal i Steve. Už jsme se domluvili, co bych asi tak měl dělat, teď to dávám na papír a příští středu máme opět všichni tři schůzku. Až to budu mít definitivní, dám tady o tom vědět, co mě čeká.
Večer mě vytáhnul soused Luke na pivo. Vzhledem k tomu, že se tady nijak moc nedružim, jsem souhlasil, ale bylo to jenom jedno velký a jedno malý, neboť dneska máme setkání všech výzkumných skupin na katedře a pak se asi půjde taky na pivo, alespoň mi to tak včera řekl Steve. Jsem dost zvědavej, jsem ve výzkumné skupině "Public Culture in Theory and Practice", kterou vede profesor Michael Carrithers, což je docela významná persóna nejen v Evropě, ale celosvětově, v současnosti dělá výzkumy v bývalém Východním Německu, ale jinak dělal výzkumy tzv. lesních budhistických mnichů na Srí Lance a v Indii. Taky tam je profesor Robert Layton, což je zas jeden z největších znalců australských aboriginců, mezi kterými dělal výzkumy více než 15 let. No a zítra mi už začíná škola - budu chodit na dva kurzy na departmentu a zítra je jeden z nich, výhodou je, že z nich nemusim dělat zkoušky ani eseje, akorát musím vždycky načteno, pokud chci přijít.

pondělí 1. října 2007

Takové normální pondělí

Dneska začal oficiálně semestr na Departmentu. Měli jsme první setkání, posbírali další manuály, formuláře a nevím co ještě. Většinu informací jsem věděl už z internetu. Tak vlastně nic zásadního. Pořád jsem neměl oficiální schůzku ze Stevem ohledně organizace práce na tento rok. Viděl jsem se s ním pouze krátce ráno a domluvili jsme se na středu. Do té doby bych rád vypracoval (respektive už to téměř mám) svůj návrh plánu práce. Důležité bylo akorát zjištění, že na konci prvního roku studia budu muset předložit 20-40 stránkový text, ve kterém dokážu, jaký jsem udělal pokrok a nakolik přesně vím, co chci dělat a jak to dělat. Tento text budou posuzovat dva anonymní recenzenti z departmentu, kteří nespolupracují se školitelem na žádném projektu. K tomu bude psát ještě hodnocení Steve a Iain, kteří mě školí. Já musím předstoupit potom před komisi, kde tento svů text budu muset obhájit, přičemž ty anonymní posudky budou klíčové. Už teď mám nahnáno.

Socializace

Na rozdíl od spolu-nocležníků-bydlících, kteří jsou z Asie a kterých je jenom tady v Ustinov College tak 80% celkového počtu nájemníků se pokouším o socializaci s okolím. Mám však podobné úspěchy, jako oni - vychází mi, že jsem asociál. Berte to však prosím s nadhledem :-). Zkrátka zatím nebylo moc příležitostí, avšak ty, které se naskytly, jsem provařil.
1./ neumím čínsky, nebo vlastně mandarínsky, jak se správně říká. A většinová populace Ustinov College často odmítá hovořit mimo přednáškové/seminární místnosti anglicky. Tady se nečapu....
2./ zašel jsem si do místního studentského baru na pivo. Nejprve jsem si nemohl vybrat, když jsem se dal do řeči s barmanem a jedním ochmelkou a odpověděl jim na jejich otázku odkud jsem, jenom mávli rukou, že to prý nemůžu s českým pivem srovnávat, že to je něco jiného. A to jsem stihnul jenom říct "I am from the Czech Republic" a už byl oheň na střeše. Rychle mi něco natočil a už měl hodně co na práci, i když byl bar prázdný, jen aby se nemusel zeptat, jestli mi to pivo (ne)chutná. Ochmelka se choval podobně...
3./Včera jsem si dal v tomtéž baru (byla tam jiná četa) kafe - bylo zadarmo. Dost lidí se začalo v mojí blízkosti srocovat a já zjistil, že se bude vysílat nějakej sport na plátně. Bylo to ragby utkání mezi Irskem a Argentinou. Po deseti minutách, kdy jsem pokaždý zafandil blbě, nevěděl jsem, kdo je kdo, ani co se vlastně děje, jsem se raději vypařil...