Indická filmová produkce přezdívaná jako "Bollywood" je jeden velký ekonomický byznys. O tom nikdo nepochybuje a ruku na srdce - hned po posledních Jamesech Bondech se jedná asi o největší "product placement", který lze na obrazovkách zahlédnout. Vzhledem k délce indických filmů (kratší kolem tří hodin) se tak možná jedná o zcela největší reklamu. Těžko říct. Nikdo nepopírá, že je to velký výdělečný podnik.
Je tu však ještě odvrácená stránka, či spíše tiše přítomná v řadě filmů "bollywoodské" produkce, o které bych zde chtěl uvažovat. A to na základě mého setkávání s Indy žijícími zde, s nimiž se setkávám na katedře. Jedním ze společných témat k rozhovorům jsou "jejich" filmy, které mám rád a pár jsem jich viděl. Tyto filmy jsou pro ně velmi důležité - jsou nástrojem komunikace s vnějším světem, jsou možností, jak si znovu-připomínat domov, představovat jeho idealizovaný vzor - celá ta vizualizační mašinerie (jak by řekl profesor Carrithers) se dává při našich rozhovorech do chodu. Není to nic objevného. Nepřekvapí proto, že jsem našel fantastické studie, které se tomu věnují (R.K. Dudrah - Bollywood: Sociology goes to the movies; V. Mishra - Bollywood Cinema: Temples of Desire). Mě na tom všem zajímá pouze má osobní zkušenost s Indy, kteří se s těmito filmy identifikují a zároveň má (ne)identifikace s českou kinematografií.
Samozřejmě mám několik oblíbených českých filmů, ale řekněme, že až na nečasové Fimfárum, tyto filmy ke své existenci v Anglii vážně nepotřebuju. Přesto jsme se několikrát dostali na téma české kinematografie a já využil YouTube, abych tedy prezentoval, co se u nás dělá - a lup ho. Žádný sdílený kontext, nic, co by překračovalo tematicky vrcholky Krušných hor a Šumavy. Proto jsem rychle obrátil k Formanovým filmům, abych si nepřipadal tak blbě.
Bollywoodské filmy jsou často za hranicí kýče, co do vizuální stránky filmu, ale co do základních myšlenek jsou mi mnohem bližší, než všichni Hřebejkové. Historické filmy vycházejí ze starých indických eposů a mytologie, kde jsou základní tematické kategorie vrženy a antická tragédie nám v mnohém nepřinesla o nic víc, než staroindické písemnictví. Ty z moderní doby reflektují řadu vážných otázek opět sdílených bez ohledu na regionální kontext.
Jedním z témat, a to je vlastně důvod tohoto zamyšlení, je otázka vztahu mezi domovem a Domovem ve světě, který pozbyl prostorových hranic a lidé jsou nyní vrženi do glóbu. Našel jsem svůj oblíbený Swades na YouTube a dlouze o něm diskutoval s indickými kolegy z katedry. Zajímala mě jejich konkrétní zkušenost s životem "ani-tady-ani-tam". Všichni Swades velmi dobře znají a v mnohém vypovídá o nich samých. Někdy, když si ten film připomenu, mám pocit, že nevypovídá pouze o nich, ale i o mě a milionech dalších, kteří si zvolili nomádský způsob existence a nedokázali se přitom zříct metafyzické existence domova....
http://www.youtube.com/watch?v=8mB1iVVSf2U
úterý 12. února 2008
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
moc hezky receno...kazdy potrebuje "sve doma za peci" ...
Okomentovat