úterý 19. února 2008

Nevím proč, ale včera se mě nikdo ani jednou nezeptal jak se mám (jindy aspoň 10x za den, aniž by je to zajímalo). Za to se mě snad 7 lidí ptalo na Kosovo . . .
Co dodávat? Nevím . . . četl jsem v Transition Online dobrý postřeh - Kosovo získalo svou nezávislost de facto již v roce 1999 po bombardování a masivním přesunu spojeneckých armád do oblasti. V neděli tedy de jure. Kdo je proto překvapen, žil zřejmě s brýlemi na očích. Nedávno jsem četl dvě knížky: Religion and the Politcs of Identity in Kosovo. Zaujala mě tam obzvláště kapitola o sdílení náboženských míst a rituálů napříč náboženstvími - patrně po stovky let. Není to neobvyklé, podobná místa byla i v Bosně, ale například i v Indii. Teprve šílený nacionalismus - obzvláště srbský (v případě Indie tzv. Hindutva: http://en.wikipedia.org/wiki/Hindutva) tomu učinil přítrž. To, že se hovoří o staletích nenávisti je pravda stejně jako lež. Je to součástí soudobé rétoriky. Bylo to ale jinak. Dobrým příkladem mohou být i Sudety - kdyby bylo v českých vztazích s Německem nejhůř - začneme zřejmě také říkat, jak Češi trpěli v Sudetech v minulosti apod... ve skutečnosti, tam skoro žádní Češi nežili až do odsunu po roce 1945 a ti, co tam žili, kooperovali se svými sousedy, bez ohledu na to, kdo kým byl. Tak tomu bylo i v případě nábožensky smíšených vesnici v Bosně před válkou - nejpřesvědčivě a nejbolestněji to ukázala norská antropoložka Tone Bringa ve svém etnografickém filmu "We are all neighbours" (Všichni jsme sousedé). Na mnoha místech Kosova tomu bylo podobně.
Svědčí o tom "paměť míst" zachycených ve fotografiích například. Četl/prohlížel jsem si v neděli knížku dokumentárních fotografií "A village Destroyed. May 14, 1999" - nedokázal jsem dojít až na konec, bylo to příliš silné. Ale i zde, byli sousedé.
Nejsmutnější pak bylo vidět fotky zabitých psů, jen proto, že byli souseda. Proto, možná(?), fotka Ondřeje Besperáda, kterou jsem přidal k tomuto příspěvku, je nadějí... nadějí, že bude v Kosovu jednou lépe. Pejskové, mají (alespoň?) ve městech svobodu a neřeší, jestli jsou na srbské či kosovské straně a možná, že už to přestali řešit i lidé . . . je důležité být optimistou a hledat světýlka naděje . . . ta fotka

. . . je výrazem naděje . . . dýchá z ní svoboda i tolerance

2 komentáře:

alenka řekl(a)...

moc krasny pejskove:-) a...jak se mas...?

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Davide, já těm slovům a zkratkám o identitě nerozumím, tak jsem klikla na anonymní a teď nevím, co to udělá, ale třeba to půjde. Asi uhodneš, kdo se za tímto anonymem skrývá, a jestli ne, budeme si chvíli hrát na schovku (jako malý jsme říkali na skovku). Jen jsem ti chtěla říct, že mě tvoje poslední zápisky až dojaly, mně to občas přijde, že dobrejch lidí je tak málo, proto jsem z toho celá pryč... Měj se tam moc hezky.