
pondělí 23. června 2008
Jestli jsem se minule zdráhal použít "valčík na rozloučenou" jako výstižné pojmenování posledních dnů, dneska se zdráhat nebudu. Mám před sebou poslední vlastně již méně než týden v Durhamu a celé se to tak nějak točí kolem "valčíku na rozloučenou" - mnohdy je to až pekelně nostalgické. Ačkoli jsem od prvního dne věděl, že si tady nikdy nezvyknu, což i nadále platí, nikdy jsem zároveň neočekával, že mi bude z mého odjezdu tak nějak ouzko. Nevím, jestli to je tím, co mě čeká (tedy 14měsíců někde v zapadlých horách), asi ano. Zároveň je to ale určitě i tím, že mi budou chybět, a to si troufnu napsat, moji přátelé. Již několikrát jsem se na blogu zmínil, jaké to mám štěstí na své školitele - Steva i Iaina - a to i lidsky. V neděli měl Iain oslavu narozenin a částečně to pojal jako takový "valčík na rozloučenou", neboť neodjíždím pouze já, ale další přátelé (mimo jiné Steve odjíždí do Japonska na půl roku). Celé to bylo moc fajn. Nebyl by to Iain, aby to nepojal snově, když už je ten odborník přes sny - valčík na lodi, sice ne na Dunaji, ale i tak to bylo více než pěkné.


Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)





















Žádné komentáře:
Okomentovat